Téma měsíce května: Vrátili se domů

Sedm kluků a pes - VI

12. července 2017 v 12:00 | Jana Kopečková - Pažoutová |  Próza
Poslední kapitola. A ozvěna věcí příštích.


V noci přijdou dvojčata do mé postele, sotva stačím usnout. Každé si lehne z jedné strany a obtočí mi paže kolem těla, přitisknutá ke mně.

O něco později zavrznou dveře podruhé a objeví se Huan. Stočí se nám k nohám a nádherně hřeje. Taky už asi mým dětem odpustil.

---

Sedím v síni a dívám se do plamenů, Huan mi leží u nohou a je ho všude plno. Oheň v krbu praská, na verandu domu ze strany dopadají těžké kapky deště. Co nevidět bude podzim.

Dům je podivně, nepřirozeně tichý. V poledne jsem kluky odvedla k Finarfinovi a Eärwen, i ty velké. Finrod slaví početiny. Maglor se pokusil protestovat, že tyhle miminovské oslavy už nejsou pro něj, Maedhros ho rázně umlčel a div ne za uši odtáhl s sebou. Cestou ho uklidnil příslibem, že bude moci zahrát ostatním hostům své nejnovější výtvory. Během toho necelého půl roku, co můj prvorozený neviděl otce, je z něj dospělý muž a diplomat. Myslím, že pochopil, co nutně potřebuju.

Pochopila to i moje švagrová.

"Nech tu kluky přes noc," navrhla mi. "Postaráme se o celou tu tvou bandu."

"To myslíš i Ambarussy?" nemohla jsem uvěřit.

Eärwen mi položila dlaně na ramena: "Nerdanel… Jdi domů, odpočiň si a pořádně se vyspi. Vypadáš, jako bys to neudělala už hodně dlouho." Na cestu mi naložila pořádný kus dortu s divoce modrozelenou polevou a vypakovala mě ze dveří. Kluci si mého odchodu snad ani nevšimli.

A tak jsem sama v tichu, klidu a míru. Nepamatuju si, kdy jsem něco takového zažila naposledy. Na klíně mi leží arch papíru, v oranžovém světle plamenů uhlem skicuju rozvalené, spokojené psisko i s krbem za ním. Huan zívá a plazí růžový jazyk. Nemrská sebou, neškemrá o jídlo a neskáče. Že by taky dostával rozum?

Na vzdálené zavrznutí dveřních pantů zvedám hlavu od své práce. Z chodby slyším kroky, o nichž už skoro ani nevím, komu patří. Jsou těžké únavou a nadšené triumfem.

Fëanorova tvář je v šeru u vchodu do síně šedivá a přepadlá, na kost vyhublá. Líce mu vystouply, tváře vpadly, oči má v černých kruzích a září mu vítězstvím jako hvězdy. Hadry, které má na době, vypadají na vyhození, propálené a tak špinavé, že nemá smysl je prát. Ve vyzáblých prstech pravice svírá velkou kazetu na šperky, tiskne si ji k boku.

"Nerdanel!" řekne chraptivě. Jde ke stolku, na kterém mám vyskládané uhly a pastely společně se zbytky od večeře, natáhne se pro karafu s vínem ředěným vodou a nalije si do mého poháru. Upije tak opatrně, jako by ochutnával něco neznámého nebo dávno zapomenutého. "To už jste zpátky z Alqualondë?"

Vytřeštím na něj oči.

"Fëanáro…" hlesnu bezmocně. Má smysl tomu bláznovi něco vysvětlovat? Má smysl vůbec něco říkat? Asi ho musím hodně milovat, protože jinak už bych byla u něj a tloukla ho pěstmi, co se do něj vejde.

Obchází stolek a míří ke mně, a najednou máme mezi sebou Huana. Vlkodav vrčí, cení na Fëanora bílé tesáky. Hlavou mu sahá skoro až k ramenům, což dokonce i mého muže přiměje k zaváhání. Pomalu vstávám.

"My máme psa?" podiví se. "Odkdy?"

"Huane," velím, "ke mně! Sedni!" K mému údivu poslechne. "Tyelkormo má psa," opravuju Fëanora. "My se o něj jenom staráme. Dej mu piškot, ať tě nechá na pokoji." Hodím pamlsek přes stříbrnou hlavu psiska přímo do manželovy otevřené dlaně a on mě výjimečně poslechne, nabídne Huanovi. Ten mu očichá ruku nějak nedůvěřivě - nedivím se, nevoní zrovna po fialkách - ale piškot si vezme, zavrtí ohonem a nechá se podrbat. Krize je zažehnána.

"Vždycky jsem chtěl psa," řekne Fëanor jaksi udiveně. "Otec mi to nikdy nedovolil. Tvrdil, že na něj nebudu mít čas."

Moudrý, moudrý Finwë. Škoda jen, že svému synovi taky neřekl, aby si ze stejných důvodů nepořizoval rodinu. Škoda, že to neřekl mně.

Stojíme proti sobě a ani jeden z nás neví, jak začít. Hledím na toho cizince, za něhož jsem tolik let vdaná, jako poprvé. Váhám.

"Fëanáro, já…" začnu a zmlknu.

"Povedlo se mi to!" vyhrkne Fëanor prakticky zároveň a v jeho tváři zase vidím vášeň a světlo, které mě tolik uchvátilo, když jsme byli oba mladí. Stírá z jeho rysů únavu, plní ho vnitřním ohněm. Chtěla bych se mu schoulit do náruče. Ne, chtěla bych ho vyhodit z domu a už víckrát nevidět… Chtěla bych oboje najednou.

"Nerdanel, Nerdanel!" opakuje jako hoch nadšený něčím novým a báječným. "Stálo to za to! Podívej se! Jen se podívej! Tohle překoná všechno, co jsem kdy vytvořil!"

Otvírá krabičku. Místností se rozlije záře.

Strká mi ji do dlaní, uchopím ji oběma rukama a hledím na tři veliké, čiré krystaly plné stříbřitě zlatého jasu. Svítí jako Stromy v době Míšení. V životě jsem neviděla nic tak nádherného.

V životě jsem neviděla nic tak děsivého.

Světlo klenotů se před mýma očima mění. Mísí se do něj oranžová záře, snad plamenů z krbu? Rudnou, v kotoučích se v nich svíjí a přelévá nachová mlha. Obtáčí mi prsty tisknoucí krabičku, krouží mi okolo zápěstí. Oslepená udělám krok vzad a spíš upadnu, než klesnu do křesílka. Srdce mi splašeně buší a okrové jazýčky ohně se v krystalech mísí s krví.

Něco končí. A to, co právě začalo, neponechá žádného z nás nezměněného.

Stojí mne všechny duševní síly, abych zaklapla víko kazety. Na líce mi stékají slzy, vůbec nevím proč, a tak ani nemám tušení, jak je zastavit. Fëanor na mě hledí nechápavě, slova mu došla.

A tak tam jenom sedím, pláču, pláču a pláču, dokud ke mně nepřijde Huan a nepoloží mi svou velikou hlavu do klína.



Věnováno mým holkám a Cleovi.


Autorská poznámka:

Ano, v povídce je oproti Silmarillionu chronologická chyba. Vím o ní. Nehodlám s ní nic dělat.

Druhá autorská poznámka:

Eärwen nemá s sebou na návštěvě u Nerdanel Orodretha, protože se v souladu s genealogickým esejem v HoME domnívám, že Orodreth byl až Angrodovým, nikoliv Finarfinovým synem. Galadriel, Aredhel a Argon ještě nejsou na světě.


Poznámka ke zmíněným jménům a pojmům:

Fëanor, quen. Kurufinwë (otcovské jméno) Fëanáro (mateřské jméno)

Maedhros, quen. Nelyafinwë Maitimo

Maglor, quen. Kánafinwë Makalaurë

Celegorm, quen. Turkafinwë Tyelkormo (zde též zkráceně Tyelko)

Caranthir, quen. Morifinwë Karnistir

Curufin, quen. Kurufinwë Atarinkë (zkráceně Kuruo) - v Tolkienově eseji o Feanorových synech zní zkratka Curufinova jména "Kurvo", což jsem původně též použila do této povídky. Když to pak moje dcera četla nahlas, málem jsem se osypala. Proto zde Kuruo.

Amrod, quen. Pityafinwë Ambarussa/Umbarto/Ambarto

Amras, quen. Telufinwë Ambarussa

Fingolfin, quen. Nolofinwë Arakáno

Finarfin, quen. Arafinwë Ingalaure

Lalwen, quen. Írime Lalwendë (zkráceně též Lalwen)

Finrod, tel./quen. Findaráto/Artafindë Ingoldo

Angrod, quen. Angaráto, mateřské jméno neznámé

Aegnor, quen. Ambaráto Aikanáro/Aikanár

yén - "dlouhý rok" = odpovídá cca 144 slunečním létům

essecarmë - slavnost udělení (otcovského) jména, přivítání novorozence v rodině

ósanwë - komunikace pomocí myšlenek

avanírë - odmítnutí komunikace pomocí myšlenek

početiny (v angličtině begetting day, nevím o oficiálním českém termínu) - oslava výročí početí, místní obdoba narozenin - denní datum početin a narozenin by u elfů mělo být totéž (těhotenství trvalo přesně rok)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama