Téma měsíce května: Vrátili se domů

Soumrak severu: Jiskérky

21. června 2017 v 21:00 | Jeremiáš |  Próza

"Nepůjdeme!"

"Co dlužíme králům Arthedainu? Nestačila jim krev, kterou jsme prolili před Fornostem?"

"Znovu umírat nebudeme!"

To zní, jako kdybyste všechno to krveprolévání a umírání sami zažili.


Při pohledu na své krajany nedokázal Staldo potlačit nával znechucení. Dúnadani je chránili před rostoucím stínem Angmaru dlouhé roky. Dali nám zemi, na které hospodaříme a ve své velkorysosti po nás nikdy nepožadovali ani jediný stříbrný penízek nazpět. Má být snad tohle vděk Kraje panovníkům Arthedainu?

"Černokněžný král se nebude starat o vaši ochotu či neochotu, až přijde s pochodní k našim hranicím. Už nyní máme jeho loupeživé hordy za humny. Nemáme na výběr. Buďto staneme znovu po boku velkých lidí, nebo nás strhne ledový příliv ze severu."

Seschlý hobit zvedl hůlku a zašermoval jí Staldovi před nosem.

"Strávil jsi příliš mnoho času na cestách, chlapče," odkašlal si a uplivl. "Temní vládci jsou jen v pohádkách a zašlých lidských letopisech. I kdyby žil nějaký Černokněžný král, proč by se o nás staral? Nikoho neobtěžujeme, s nikým nechceme nic mít. Pokud ho nebudeme provokovat, nechá nás jistě na pokoji."

Ještě jednou mi ten klacek strčíš k obličeji a rozlámu ho na kusy.

"Máš pravdu, kmete," rozhodl se Staldo starého hobita překvapit. "Černokněžný král se o Kraj vůbec nezajímá. Pravděpodobně dokonce ani neví, kde leží. Nebude mu proto pranic záležet na tom, co jeho skřetí hordy provedou s našimi domovy a jak naloží s přeživším obyvatelstvem."

"Nech si své bajky," zabručel stařec v odpověď. "Už dokonce i mluvíš jako velcí lidé. Myslíš, že jsi moudřejší, než my? Myslíš, že jsi lepší, protože jsi kul pikle s namyšlenými dlouhány a nasákl jsi jejich manýry? Kdo vůbec jsi, Staldo Bezejmenný? Která rodina dosvědčí pravdivost tvých slov?"

Půlčíci okolo souhlasně zabručeli a Staldo věděl, že ve svém úkolu selhal. Gondorským mužům z jihu nepřijdou na pomoc žádní hobití lučištníci. Válka o Sever bude vybojována bez podpory Krajanů, ale rozhodne o jejich osudu. Rodokmeny, prestiž a nezájem o události vně našich hranic. Malichernost, která nás zničí.

Překvapeně zjistil, že uprostřed návsi stojí už skoro sám. Ostatní hobiti odešli a zanechali Stalda jeho úvahám.

Půlčík se vyhoupl na poníka a vyrazil na cestu.

Nesmím nechat Litkovku čekat. Aspoň to snad dnes nepokazím.

***

"Vím, že jsi chytrý a umíš se o sebe postarat," začal Litkovčin otec svým chraplákem, když se vrátil domů a usedl s rodinou a Staldem k večeři. "I proto jsem neměl nic proti tomu, že se ucházíš o ruku mé dcery, i když nemáš nikoho, kdo by se za tebe zaručil. Dnes jsi ale riskoval naši dobrou pověst. To musíš opravdu na potkání vykládat o černokněžnících a mrtvých králích?"

Jak se o tom, tak rychle dozvěděl? Zjevně si nezasloužím ani jediný klidný večer.

"Mluvil jsem pravdu," řekl. "Kraji hrozí vážné nebezpečí. Musím se vrátit zpátky do Arthedainu, ať už s armádou, nebo bez ní."

V Litkovčiných očích se objevilo zděšení, když ho popadla za ruku. "Nesmíš! Nikdo další už domů nepřišel. Přece nezahodíš svůj život! Věřím, že všechno, co jsi nám vyprávěl, je pravda. Všichni, kdo se vydali k Lossothům, skončili na dně zátoky. Všichni kromě tebe."

"Litovka má pravdu," řekl její otec. "Mrzí mě, když se o nás šíří řeči, ale raději bych přetrpěl posměch všech sousedů, než žal své jediné dcery. Udělal jsi pro svého krále dost."

Možná. Možná ne.

Staldo zakroutil hlavou. "Tahle válka je větší než něčí dluhy nebo zásluhy."

Litovka se mu pevně zahleděla do očí. "Aťsi. Proč bys ji měl vybojovat právě ty?"

Ledový chlad, přetrvávající v ráně na rameni, půlčíka výsměšně bodl.

***

Poníkova kopyta klapala po kamenité cestě. Měsíc vycházel a svítil hobitovi na zpáteční cestu. Staldo v sedle přemítal o rozhovoru s Litovkou a jejím otcem, zatímco míjel rozsvícená okna malého městečka. Čekala ho cesta přes dva kopce a přilehlý les, než konečně dospěje do své skromné nory. Na nebi pableskovaly hvězdy jako drobné, doutnající jiskérky.

To by teprve bylo v okolí povyku, kdybych se odvážil zůstat přes noc, ušklíbl se půlčík do tmy.

Zvuk poníkových kroků pohltilo měkké jehličí, když se cesta začala šplhat na hustě porostlý vršek. Bledé světlo zalévalo krajinu a dodávalo jí nepozemský, takřka strašidelný nádech. Ještě před několika měsíci by se Staldo vydal na zpáteční cestu o hodinu nebo dvě dříve, aby dorazil domů, než se stíny začnou dloužit. Tentokrát ho ale klidná, tichá krajská noc málem ukolébala ke spánku.

Z poklimbávání hobita probralo až koňské odfrknutí. Narovnal se v sedle a zamžoural do temnoty mezi stromy.

Na křižovatce kousek dál po cestě se proti šerému pozadí rýsovala černá postava.

Velký člověk na velkém koni.

Staldo znervózněl. Tak daleko za hranicemi Kraje nebyl zvyklý vídat návštěvníky zvenčí. Přesvědčil se, že má u pasu dýku.

"Dobrý večer přeji," zavolal. "Mohu vám nějak pomoci?"

Neznámý k němu překvapeně obrátil tvář, přestože do ní hobit stále ještě nedokázal nahlédnout. Všiml si ale, že má člověk na hlavě velice zvláštní klobouk.

"Vlastně ano, pokud budete tak laskav," zněla odpověď.

Zní jako starý muž. Co pohledává v tuhle hodinu uprostřed cizí země?

"Mířím do přístavů za Věžovými kopci," vysvětlil cizinec. "Ale v této části Středozemě jsem nebyl už mnoho let. Na tohle místo si vůbec nevzpomínám a nerad bych správnou cestu hledal po čichu."

Po čichu?

"Jmenuji se Staldo," představil se hobit. "A vím, kudy se vydat k Věžovým kopcům. Cesta na sever by vás zavedla do míst, kam není radno se vydávat. Sám jsem tamtudy před několika měsíci šel. Máme před sebou kousek společné cesty."

"Jste velmi laskav," dotkl se starý muž svého špičatého klobouku. "Na jihu, odkud přijíždím, mi říkali Incánus, ale v těchto končinách jsem dostal jméno Gandalf."

Zvláštní.

Chvíli jeli mlčky.

"Říkal jste, že jste se vydal za hranice Kraje," přerušil ticho stařec. "Neznám zatím místní obyvatelstvo příliš dobře, ale nepřipadne mi, že by mělo cestování v kdovíjaké oblibě."

A je to tu zase. Staldo si málem povzdechl nahlas.

"Poslali mě s dalšími lučištníky na pomoc králi Arthedainu," objasnil. "Pomáhali jsme bránit město Fornost, než padl stín a hordy z Angmaru rozvalily jeho mohutné hradby."

"Měl bych se do těchto krajů vydávat častěji," četl půlčík ve starcově hlase údiv. "Nikdy mě nepřestávají překvapovat."

Staldo si všiml, že Gandalf veze na svém koni prostou dřevěnou hůl, přivázanou k postroji. Myslím, že jsou naše pocity oboustranné.

Vyjeli z lesa a měsíční světlo ozářilo starcovu postavu. Prostý šedý oděv odrážel barvu jeho vousů a ve vrásčité tváři se zračilo zamyšlení.

"Zrovna mířím do Šedých přístavů přidat se k mužům Gondoru a elfům z Lindonu. Nesu povzbudivé zprávy z údolí Imladris. Chystá se velký protiúder na Fornost. Celý Sever se sjednotil proti Černokněžnému králi."

"Celý ne. Stál jsem po boku posledního panovníka Arthedainu až do posledního dne jeho života. Vím, co všechno pro nás Dúnadané udělali. Stejně jsem ale nedokázal přesvědčit lid Kraje, aby se znovu postavil po bok svých spojenců. Ptají se mě, kdo jsem a jakým právem po nich žádám další oběti a já jim nedovedu odpovědět."

"Já jsem také selhal," řekl Gandalf. "Arthedain nikdy neměl zůstat nechráněný. Malbeth, jeden z nižších členů mého řádu, nedokázal postup Černokněžného krále zbrzdit. Pán Angmaru je mocnější, než se Moudří domnívali. Příliš mnoho času jsem strávil na své cestě. Přál bych si, aby tu byl namísto mne Curumo, můj představený, jenomže ten se vydal do zemí Východu."

Přestože stařec zjevně mluvil spíš k sobě než k hobitovi, Stalda jeho slova zaujala.

"Máte pravdu," téměř zašeptal.

Gandalf na něho ze sedla zmateně zamrkal.

"Nezáleží na tom, kdo jsme a co bychom si vroucně přáli," řekl pomalu hobit. "Rozhodovat můžeme jen o tom, co uděláme s časem, který nám byl dán."

Stařec se usmál.

"To jsem ale neřekl."

"Ale myslel jste to tak."

Staldo přitáhl poníkovi otěže. Dospěli už na okraj vesnice, k noře, kde hobit bydlel. Gandalf si všiml jeho zaváhání, zastavil svého koně a otočil se k půlčíkovi.

"Myslím, že dlužím Kraji mnoho své pozornosti. A také myslím, že zdejší lid nakonec přesvědčíte."

Proč já?

Protože nikdo jiný nemůže.

"Možná," usmál se Staldo. "Rád jsem vás poznal, Gandalfe."

Stařec jeho úsměv opětoval. "Potěšení je zcela na mé straně."

Popohnal koně a ten se dal do klusu. Zmizel za nejbližší zákrutou dřív, než stihl Staldo nabídnout Gandalfovi nocleh.

Zvláštní muž. Starý, shrbený, ale přesto neohnutý.

Cizincův vnitřní oheň připomenul hobitovi Arveduiho.

Jsou zvyklí vést, oba, uvědomil si s překvapením.

A já budu muset také.

Odvedl poníka do malé stáje a začal ho odstrojovat.

Zítra mě budou muset velectění hobiti vyslechnout znovu.

A běda, jestli mi znovu zkusí šermovat před obličejem klackem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Neklan Neklan | 22. června 2017 v 9:11 | Reagovat

Tuším, že ve třetí části budou praskat hole. :-D A i kdyby ne, něco se tak jako tak zlomit musí.

2 Jan Jan | Web | 22. června 2017 v 9:30 | Reagovat

Zatím je to takový rozjezd, díky.....

3 Neklan Neklan | 22. června 2017 v 15:02 | Reagovat

Začnu trochu netradičně: dík za rozšíření botanických obzorů - hledal jsem si tu litkovku - aneb jak je jednoduché vymýšlet jména pro hobitky. :-) Ne, fakt díky, a jestli bude povaha odpovídat jménu... (uvidíme). Docela mě překvapilo, že to kvítko je z čeledi růžovitých, protože je to od pohledu skalnička a tipoval bych ji jinam. No co, konec botanické exkurze.

Staldo Bazejmenný - to je docela pecka - on byl sirotek bez známých rodových kořenů? Takových případů asi v Kraji moc nebylo, co? (Ikdyž tři sta let předtím po velkém moru to asi takovou vzácností být nemuselo, ale toto musí být jiný případ.)

Litkovčin otec na mě působí jako fér chlapík, i když s trochu omezenými obzory.

Tenhle Gandalf jede opravdu hodně z daleka, pokud tam, odkud jede, mu už říkají Incánus, mám dojem, že mezitím prošel taky zeměmi, kde mu říkají Mithrandir, není-liž pravda. Kde se asi tak setkali? Celkem je tato část příběhu tak trochu "na slepé mapě Kraje" - je to hnidopišský detail, ale myslím, že nějaké místopisné názvy padnot mohly (krom tedy těch, které padly, ale jsou vněKrajové).

Povídka je parádní, tak se omlouvám těm, kdo si po konzumaci chutné večeře neprozíravě přečetli tento rozbor složení. 8-O

4 Jeremiáš Jeremiáš | 22. června 2017 v 23:02 | Reagovat

[1]: [2]: :-) Díky. Spoilovat nebudu.

[3]: Skvělý postřeh. Povaha jménu měla odpovídat, ale příběh se soustředí čistě na Stalda a ničeho většího už se ve finální části nedočkáme, i když bude delší, než obě předchozí dohromady. Staldův původ je pro povídky klíčový. :-)

Slepá mapa Kraje je záměr, a to z několika důvodů. Jedním z nich je i to, že prostě nejsem na místní geografii takový odborník, jako někteří (mrk mrk na jistý hobití blog).

5 Neklan Neklan | 23. června 2017 v 10:26 | Reagovat

[4]:To byl koment z nedočkavosti. :-D

Čili Litkovka - krásná jako růže ale odolná jako všechny skalničky? To nezní špatně. :-D Ale zase by to mohlo odkazovat na ne příliš příjemné životní podmínky. (No nic, zas blábolím, myslím, že už jsme z botanické exkurze doma, ne? Aneb neboj, na (bezděčné) spoilery jsou tu jiní.)

A druhý: "Najdětě si to sami," co? No nic, výzva. :-D Stanou se možná i horší věci, tak se nelekni. :-D A pravda, znelíbit se hobitům, (z Númenoru - /zlomyslný smailík/) to prostě nechceš. 8-)

6 Jeremiáš Jeremiáš | 23. června 2017 v 15:22 | Reagovat

[5]: Na ten Númenor jsem popravdě narazil až nedávno, elfské jazyky jsem se nikdy moc neučil a tak mi to uniklo. Zato jsem se skoro uchechtal k smrti :-D *thranduilovský smajlík*

7 Irith Irith | Web | 25. června 2017 v 11:04 | Reagovat

[6]: Ajaj... to jsou mi postřehy :-) T je jako když ke mně pravidelně na každé akci někdo přijde, oči jak tenisáky, že Irith je skoro stejné jako iritovat a jaká je to sranda... fakt, nejste první ani poslední :-)

A s tou geografií je to fakt složité. Polly teď dělá novou mapu, tentokrát asi nejpřesnější, jaká mohla být a i tak jsme řešily několik docela velkých rozporů a problémů... plus když si vezmete jak velká část Kraje je absolutně nezmapovaná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama