Před počátkem

8. dubna 2017 v 7:26 | Neklan |  Próza
Vyhlásili jsme druhý ročník soutěže O Gondorský semenáček a co se nestane? Objeví se náš milý Neklan s tím, že má jakousi povídku, napsal ji už dávno ale na téma by se hodila. Do soutěže ji ovšem poslat nechce, nepovažuje ji za dostatečně kvalitní. Ale že jestli chci, můžu ji dát na Quentaro.
Myslím, že povídka vůbec není nekvalitní. Je jen poměrně netradiční :-)


"Možná," řekl Stromovous. "Ale budou mi scházet. Stali se z nás přátelé v tak krátkém čase, že snad začínám být ukvapený (...)" (J.R.R. T. - Dvě věže)



Před počátkem, čili proč to vlastně vzniklo


Eru byl nikde. Je to logické, neboť dokud nestvořil prostor a čas, nemohl být někde.

Jak si tak nikde seděl, napadla jej slovo. Jenom tak. Prostě najednou bylo. Sice nikde, ale přibližně tam, kdy by člověk, pokud by jím Eru byl býval, měl hlavu. A hle, slovo nebylo samo. Bylo jich víc a stále jich přibývalo. Eru si uvědomil, že čím více slov je a čím více jich vymýšlí, tím více pro ně potřebuje vytvořit řád a pravidla. Tak vznikl jazyk. Vyvíjel se a bujel. Stále narůstal. A ono ejhle, najednou byly ty jazyky dva.

I zamyslel se Eru na nechvíli, podotýkám, že čas ještě nebyl, a řekl si: "Mám sice dva jazyky, což je samo o sobě potěšující, ale co s nimi? Chtělo by to něco, nebo spíše někoho, kdo by jimi promlouval a mohl z nich mít stejnou radost jako já." A tak začal přemýšlet nad elfy.

Promyslel je do všech nejnepatrnějších detailů. Do konečků prstů, kořínků vlasů, nervových zakončení, vlásečnic vedoucích krev, ba i do špiček uší. Zkrátka dokonale. Mělo to ale háček. Kam s nimi?

"Tohle je na houby! Elfové musí mít kde bydlet! A taky potřebují čas, aby v něm prožívali svůj život a mohli se těšit z toho, že mluví," řekl si Eru. Dnes se už asi nedozvíme, zda quenijsky, či sindarsky, ačkoli třetí varianta je nepatrně pravděpodobnější.

Na chvíli odložil projekt Quendi stranou a začal myslet na hudbu, neboť se potřeboval odreagovat. Myšlenka na hudbu mu vzápětí porodila Ainur, Svaté, kteří byli velmi hudebně nadaní. Ainur se záhy, číslovka neurčitá, naučili hrát hudbu, kterou Eru vymyslel. Předložil jim tedy téma, podle nějž měli hrát, a zatímco hráli, ponořil se opět do úvah nad Quendi. Říká se, že právě pro tuto památnou událost, všechny Eruovy děti rády poslouchají hudbu při práci.

Pak tam taky byly nějaké ty zádrhele s ambiciózním virtuózem Melkorem, ale o tom je toho již napsáno dost. Nakolik v tom, co následovalo, byla na vině Varda nejsme schopni určit. Jisto ale je, že Eru musel hudbu asi dvakrát přerušit, přeladit všechny nástrojové sekce a obnovit téma. Nakonec však všechny své úvahy domyslel a doladil a u třetího tématu hudby si už pravděpodobně i sám něco pobrukoval. Zdá se, že když všechno promýšlel, uvědomil si, že elfové budou bydlet ve světě, který pro ně hodlal učinit kondenzací hudby a že budou asi většinu času zaměstnáni životem a pokecem tam dole a že si s nimi tudíž moc nezakonverzuje. Rozhodl se proto, že vytvoří ještě lidi, kteří by nebyli na světě tak přímo závislí, ale mohli by se od elfů naučit jazyku a pak přijít za ním a pohovořit s ním o životě, o smrti a o všem, co to obnáší. Ano, teprve u lidí Eru pomyslel na smrt. A smrt nebyla trestem, nýbrž zrozením do jiného života.

Na závěr počátku tedy Eru učinil svět z hudby Ainur. Někteří z Ainur na tento svět sestoupili a jali se jej, někdy dosti svérázným způsobem, připravovat pro příchod elfů a lidí. Co vše to obnášelo, se můžeme dozvědět jinde, proto zde své vyprávění ukončím. Dodám už jen, že výše nastíněná historie je pravdou a ničím, než pravdou. Na počátku totiž opravdu bylo slovo.




Omluva autora: všem, kteří jste čekali něco seriózního, se ze srdce omlouvám a to ne nejméně proto, že jsem vás dopředu nevaroval. Ačkoli v úvodu jsem se snažil. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 drozd drozd | 1. června 2017 v 14:39 | Reagovat

Upřímně,sotva jde najít složitější téma!!!
A při té obtížnosti jsi se nebál nadsázky. A výsledek parádní,podle mě přesně na hraně mezi jemnou ironií a zároveň velikou úctou.
Fakt krásné!

2 Neklan Neklan | 9. června 2017 v 10:13 | Reagovat

[1]: Upřímně, nemyslel jsem si, že kdy budu psát na tohle téma a nevím, zda bych byl schopný něčeho vážného. Tahle povídka v podstatě vyvřela z bezradnosti nad tím, že normální člověk má problém naučit se cizí jazyk a vymyslet příběh a pak přijde Někdo, kdo sype z rukávu vlastní jazyky a vytváří si vlastní země a vše, co se na nich hemží. :-D Rozhodně nemám na psaní nějakých hlubokých teologických, nebo kosmogonických traktátů. Pokud se Ti ale líbí, co jsem napsal, jsem rád. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama