Téma měsíce května: Vrátili se domů

Taxus baccata aneb tisící tis

18. února 2017 v 8:51 | Neklan |  Poezie

Jak to tak vypadá, příspěvky na Quentaro jsou zatím veskrze pánskou záležitostí. Už máme tři, všechny tři napsali muži. Jedná se o dvě prozy a jednu poezii. A je nám ctí Vám právě tu poezii dnes představit. Povídko - báseň Taxus baccata aneb tisící tis od Neklana.


Taxus baccata aneb tisící tis

S díky věnováno třem Gráciím


Z přestávek mezi životem a tam tím. (vypůjčeno od Jiřího Ortena, upraveno)

Hrúm, okecávat příspěvky ostatních je fakt jednodušší.

Uvažuji, kam by to tak patřilo. Kam by se to dalo zasadit.
Vyprávěl to ent a určitě hobitovi (možná naslouchal ještě někdo jiný, ale tázal se určitě malý, bosý, zlatovlasý zvědavec (nebo zvědavkyně), protože někde zaslechl(a) jméno Eöl a chtěl(a) se o něm dozvědět víc).

Mám dva tipy:
ten první je, že by se to mohlo odvíjet někdy po zničení Prstenu - tam na takovéto radůstky bylo prostoru a času dost. (A nebyl by asi velký problém s napojením na kánon.)
Prostě jela nějaká skupinka se spoustou poníků obtěžkaných hromadami jídla a pití do (nebo z) Gondoru z (nebo do) Kraje a cestou se stavila prohlédnout si bývalý Železný pas. Tam potkali samozřejmě enta (nebo enty) a v příjemné atmosféře posečkali jeden, nebo dva dny, čili půl týdne, respektive čtyři až pět dní - no zkrátka nějakou chvilku se tam zdrželi. Jedli, pili, kochali se sadem a vyprávěli a ptali se (jo, určitě se hodně ptali)…

Druhý tip je, že by se na to mohla zeptat Donamira (případně Hugo). (http://mittalmar.blog.cz/1701/tri-sestry-donamira) To už ale naráží na dost nepravděpodobností: jednak nevím, zda jsou dostatečně průkazně popřeny pochybnosti Teda Pískaře, pak taky nevím, jestli by se tazatel byl býval doslechl o Eölovi a pokud to jméno dejme tomu slyšel v hobitích pohádkách (nebo spíše elfských zpěvech), zda by ta zmínka byla dostatečně palčivá, aby vedla k otázkám. Who knows? /Hú nous?/

Ono je stejně asi trochu nesmyslné, aby se hobit ptal enta na elfa, takže je to asi vcelku fuk. (Moh to být Pip ve Fangornu třeba když klábostili s Řeřábkem.)


Asi sázím na nejmenší nejistotu:


***
… oheň příjemně praskal, sad kvetl a voněl v soumraku. V soumraku, který barví obzor odspodu sytě oranžově, pak bledne přes lososovou k růžové, dále krémovou barvou přehází v modř slabou, jemnou, stále temnější až k inkoustu a tuši protkané stříbřitými smítky. Vál vánek a pěli kosi. A trochu se ochladilo. Proto přisedli blíže k ohni. Otázka již byla položena. Tiše čekali. Ale trpěliví nebyli, to si nemyslete. Starý ent si sám pro sebe broukal a brumlal, jako by se brodil jarním luhem a sbíral vzpomínky. Někde hluboko pod proudící vodou. Seménka v bahně. Nepostřehnutelně přešel do artikulovanějšího projevu: "Hú, pam pam, hú-pa-dam, hmmm mm m…"
Ticho.


"Jako tis rostl tísněn stinnými stromy.
Temný byl, ohnutý, tvrdý a křivý,
stejně tak plný hořkého jedu.


Divte se tomu, že plody měl rudé,
jed měkce kryjící, na dobro chudé.
Předurčené k pádu?


Vídal jsem jej z dáli,
Nan Elmoth jsem navštěvoval střídmě.
Jen od stromů vím o záblescích bílé.


A teď už nežijí."


Pronesl tiše a více neřekl.


***

Ještě na okraj básně:


"Stromy tvrdily, že mezi těmi dvěma láska byla. (A já tuším, že hluboká.) Projevovala prý se však jen velmi zřídka a stěží postižitelně, nakonec stále řídčeji. Myslím, že v hlubinách jejich srdcí tiše sténala pod nánosy nedorozumění a zranění. Tišeji a tišeji."


Naposledy o ní promluvily dvě slzy. (více zde: http://aredhelbila.blog.cz/1511/vezen-a-jeho-slova-povidka-inspirovana-silmarillionem)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 23. února 2017 v 21:13 | Reagovat

Teda... páni... wow... okamžik prosím... O_O
Tohle je nádherné, nádherné, krásné úžasné. silné... a docházejí mi adjektiva. Báseň mě úplně neskutečně oslovila, chvíli jsem prostě jenom seděla a zírala. Já vím, že máš velký talent, ale tohle je prostě jedinečné! Ta poslední sloka! Ta myšlenka! Ach jo...
Myslím, že vůbec nevadí, že nevíme, kdo, kdy a komu to vypráví. On kdyby to starý ent říkal noční obloze Čtvrtého věku, neztratilo by to nic ze své síly (navíc ubohý hobit(ka) je asi po vyslechnutí básně ještě zmatenější než předtím ;-)).
Jednoduše, Neklane, krásné, jsi básník.

2 Neklan Neklan | 26. února 2017 v 15:32 | Reagovat

[1]: Díky,jsem rád, že se Ti líbí.
Máš pravdu, že asi není příliš podstatné vědět kdy, kde a kdo, ale stejně bych ho rád potkal. Tazatele je mi líto, ale bohužel - asi by mi bylo víc líto vypravěče, který nemá posluchače. Zvědavec se kontextů dobere - hobiti to vcelku umí. ;-) Vždycky jsem měl pocit, že když tahali rozumy třeba z Gandalfa, tak ikdyž je odbyl (a někdy dost příkře), protože zrovna nebyl čas na dýchánky, rozprávky a  povidlový koláč, ve skutečnosti se přitom usmíval do vousů a byl za tu zvídavost rád.
Kdo chce vědět víc, ať se ptá Silmarilliona, nebo jeho kamarádů, když se s tím enti vypořádali takto nakvap.

3 drozd drozd | 7. června 2017 v 18:48 | Reagovat

Předem upozorňuju,že Vám (všem) nestačím ve znalostech Ardy...
Takže jen němě zírám a dosyta se kochám tím,co napíšete....

Teď chápu Neklane,že jsi ent...

A klaním se jak modřín v Západním větru.

4 Neklan Neklan | 8. června 2017 v 21:53 | Reagovat

[3]: Díky, ale moc to nepřeháněj, jsem jen "malý syn velkých otců".
A co do znalostí Ardy, taky nejsem nijaký odborník (na to jsou jiní machři). Na druhou stranu se ale dá leccos zjistit a zažrat se do toho je tak trochu návykové.
Čti a piš. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama